Moje kolekce je něco jako průvodní jev dlouholetých přátelství, jejich dokladem a záznamem důležitých vztahů s umělci. Nerad o sobě mluvím jako o sběrateli. Já totiž nesbírám, ale mám věci, se kterými žiji, je mi s nimi dobře a dotváří můj svět. Už jako dítě jsem vyrůstal mezi uměním, je to pro mě přirozená součást života. Nedá se tak úplně přesně říct, kdy jsem začal „sbírat“. Jediné, čemu podřizuji výběr je, zda konkrétní dílo souzní s mým pohledem na svět. Je to můj jediný koncept, pokud se to tak dá nazvat. A pochopitelně často souvisí s uvažováním samotného autora. Dalibor Chatrný měl dlouho atelier nedaleko mého pracoviště, byli jsme životními přáteli. Adriena Šimotová mi volávala skoro obden a Dezider Toth se po přestěhování z rodného Slovenska stal mým dobrým sousedem. Vendula Chalánková a spol. má atelier kousek od mého domu. Naprostou většinu mých kamarádů tvoří výtvarníci. Pojí nás podobný pohled na svět, ale také láska k hudbě. Jsem muzikolog, konkrétně je moje profesní stránka spojena s Leošem Janáčkem, v jehož památníku připravuji výtvarné výstavy. Pokud vnímáte na určité úrovni hudbu, vnímáte osobitým způsobem i výtvarné umění. Nejšťastněji se cítím, když si doma pustím Janáčka či Bacha a pozoruji výtvarný svět kolem mě. Je pro mě strašně důležité žít obklopen uměním, osobně to přesto nenazývám sběratelství.