J&T Banka Art Report 2022
Výsledky průzkumu mezi sběrateli umění, prodejci a odborníky na trh s uměním
O průzkumu
J&T Banka a odborný server Artplus.cz provedly historicky první reprezentativní průzkum mezi hlavními účastníky trhu s uměním v Česku. Oslovily sběratele a vlastníky umění, prodejce umění, odborníky, kteří se na umění, jeho hodnocení a posuzování specializují, ale také lidi, které umění jen zajímá. Sběr dat proběhl na přelomu února a března 2022. Celkem se průzkumu zúčastnilo 829 respondentů. Vznikl tak poprvé ucelený daty podložený přehled, jak se v Česku nakupuje umění, jak se tvoří umělecké sbírky, ale také jaké trendy na trhu převládají a nakolik je pro jeho aktéry trh transparentní.
Průměrný český sběratel umění
Nejčastěji se lze setkat se sběratelem, který umění kupuje více než pět let a má ve sbírce několik desítek uměleckých děl. Častěji jde o muže než o ženu. Sbírat umění začal, protože toužil vlastnit originální umělecká díla. Hlavním kritérium při výběru uměleckého díla je jeho emocionálního hodnota a subjektivní pocit, jak se mu dílo líbí. Teprve ve druhém sledu o umění přemýšlí jako o investici. Zajímá ho nejvíce české současné umění. Nakupuje nejvíce malby, a to nepravidelně několikrát za rok, nejčastěji on-line nebo přímo z ateliérů od umělců. Za jedno dílo utratí většinou do 50 tisíc korun. Díla zpravidla neprodává. Hodnota sbírky přesahuje milion korun.
Sběratel jako investor
Investiční a finanční motiv pro nákup uměleckých děl je pro sběratele až druhotný. Není ale nepodstatný. Čím kratší dobu se sběratel věnuje nákupu umění, tím silněji ho při nákupech motivuje snaha zhodnotit vložené peníze a ochránit je před inflací. Platí také, že čím více jsou sběratelé a vlastníci ochotni za jedno dílo zaplatit, tím více ho vnímají jako finanční aktivum. Nákup umění jako investice je podle sběratelů nyní atraktivnější než před pěti lety. Nejvíce věří, že v příštích pěti letech poroste hodnota českého současného a poválečného umění.
Problémy trhu s uměním
Nejlépe hodnotí transparentnost českého trhu s uměním sběratelé a vlastníci. Nejskeptičtější jsou odborníci na trh s uměním. Prodejci se pohybují ve svém hodnocení mezi těmito skupinami. Největším problémem českého trhu je přítomnost falz na trhu. Jeho transparentnost snižují podle účastníků průzkumu také neveřejné dohody, nedostatečné zapojení tuzemského trhu na zahraniční trh a nedostatek odborníků. Významný problémem jsou také pochybnosti o provenienci nabízených děl.
Nejvíce by tyto neduhy trhu pomohl odstranit větší rozvoj technologií, například aplikace nebo systémy, které ověřují pravost nebo původ díla. Důležité je také zlepšit cenovou transparentnost trhu, ať už lepším přístupem k datům a statistikám nebo zveřejňováním cen děl současných umělců.
Můj přístup ke sběratelství
Sběratelé
Má sbírka obrazů a kreseb začala vznikat v roce 2012 a je pečlivě vybíranou kolekcí děl ze současného umění především od českých a částečně německých umělců z řad studentů vyšších ročníků uměleckých škol nebo jejich absolventů. Sbírka má průvodní téma a tím je motiv Cesty. Ať již nějakým způsobem zajímavé fyzicky vyobrazené nebo pomyslné. Symbol Cesty je pro mě jako sběratele velmi důležitý, protože má úzkou souvislost s mým přístupem k životu v jeho jednotlivých fázích. Sbírka je rozdělena do pěti hlavních okruhů: 1. Počátek, 2. Příprava a váhání, 3. Přes překážky, 4. Nové světy 5. Zánik. Nechal jsem si vytvořit i logo sbírky od profesionální knižní ilustrátorky. Je pro mě také velmi důležité vedle samotného uměleckého díla se znát osobně s umělci, které rád opakovaně navštěvuji. Myslím si, že sbírání pak nabírá úplně jiný rozměr a jako sběratel získávám mnohem hlubší pochopení a kontext umělcovy tvorby. Někdy kolem roku 2018 jsem si uvědomil, že u mě začal převažovat více mecenášský přístup než pouhé sbírání umění. Je to skvělé pomáhat mladým umělcům a zároveň se aspoň malou měrou podílet na podpoře vizuální kultury.
(Zakladatelé Kunsthalle Praha a The Pudil Family Foundation)
Ani já ani moje žena Pavlína jsme se nenarodili do rodiny sběratelů nebo umělců, a tak jsme si cestu k umění hledali sami. Z počátku jsme chtěli prostor, v němž žijeme, zaplnit uměním. Jako první jsme si domů koupili obraz jedné méně známé slovenské autorky, začali jsme jezdit po veletrzích i na výstavy současného umění po Evropě. Navštěvovali jsme aukční domy a když se nám něco líbilo, koupili jsme to. Postupně jsme začali sbírat nejen věci, které jsme si chtěli někam umístit v domě, ale i ty, které spolu nějakým způsobem souvisely. Tato spojení jsme postupně rozšiřovali, až jsme si po čase uvědomili, že to, co máme, už je sbírka. Dnes už je naše sběratelská činnost samozřejmě dost zaměřená na to, abychom podporovali jistou komplexnost sbírky, nikoliv jen kupovali, co se nám líbí. Misí naší rodinné nadace The Pudil Family Foundation je ostatně propojovat lokální umění a komunity s mezinárodním uměním a scénami v okolních zemích i po světě. Naplňování této mise odpovídá koncepci naší sbírky, kdy kontextualizujeme díla české linie sbírky s vybranými díly mezinárodní provenience. Podle nás žádná sbírka nedojde do momentu, kdy by její majitel mohl říci, že má všechno, co si kdy přál mít. Stále se totiž objevují díla, která by v naší sbírce mohla fungovat lépe než díla, která tam už jsou. Spoustu věcí si navíc uvědomujete nejen z pohledu dějin umění, ale i z pohledu širších společenských souvislostí. Je to nikdy nekončící proces.
Sbírku jsem založil proto, že jsem chtěl za sebou něco zanechat. Vytvořit něco, co by mě přežilo. Můj obor, tedy reklama a marketing, je ze své podstaty pomíjivý. Uvědomil jsem si, že sbírku chci postavit na tom, že umělce budu znát osobně. Budu se s nimi potkávat a budu aktivní v jejich tvorbě. Ale vzhledem k tomu, že souzním s malbou realistickou (ne abstraktní nebo konceptuální), těžko jsem hledal autory, kteří by mě zaujali. V roce 2005 jsem se však díky Milanovi Knížákovi potkal s profesorem Zdeňkem Beranem. A jeho tvorba, vlastně celá jeho škola, byly právě to, co jsem hledal. Později jsem při návštěvách AVU poznal i jeho žáky. Také od nich jsem postupně začal kupovat jejich ranou a pozdější tvorbu. Od té doby formuji svoji druhou sbírku. Ta první obsahuje díla starých mistrů a obrazy, které se mi líbí a mám je rád bez toho, že bych doufal v její zhodnocení – například sbírku ženských aktů a ženských postav autorů od 19. století až do čtyřicátých let minulého století. Již od dětství jsem měl touhu žít v prostředí rodiny z první republiky. Oslovuje mě interiér bytu, který evokuje tuto epochu – od nábytku, obrazů až po sbírky umění. Sběratelství pro mě patří k prvorepublikové noblese.
Budování sbírky KOOJON navazuje na mou dvacetiletou snahu o vyhledávání a výchovu kreativních talentů pro reklamní byznys, čemuž se věnuji ve své kreativní agentuře Loosers. V roce 2016 jsem se rozhodla podporovat další skupinu talentovaných lidí, tentokrát z oblasti umění. Již šest let monitoruji česko-slovenské umělce a vybírám autorky a autory patřící mezi činné a etablované aktéry místní i mezinárodní scény, kteří se vyjadřují aktuálním uměleckým jazykem vycházejícím z lokálních i mezinárodních impulzů. První čtyři roky jsem na vytipovávání uměleckých děl pracovala sama. Již dva roky je součástí KOOJON týmu zkušený kurátor Pavel Kubesa, který pomáhá systematicky podporovat českou vizuální scénu. Formálně se zaměřujeme především na výběr ucelených sérií, v nichž spatřujeme větší kunsthistorický a umělecký potenciál. Dlouhodobě se snažíme vytvořit historický otisk doby, být funkční platformou, která umožní prezentaci děl prostřednictvím netradičních výstavních formátů a přiblížit současné umění široké veřejnosti.
Moje kolekce je něco jako průvodní jev dlouholetých přátelství, jejich dokladem a záznamem důležitých vztahů s umělci. Nerad o sobě mluvím jako o sběrateli. Já totiž nesbírám, ale mám věci, se kterými žiji, je mi s nimi dobře a dotváří můj svět. Už jako dítě jsem vyrůstal mezi uměním, je to pro mě přirozená součást života. Nedá se tak úplně přesně říct, kdy jsem začal „sbírat“. Jediné, čemu podřizuji výběr je, zda konkrétní dílo souzní s mým pohledem na svět. Je to můj jediný koncept, pokud se to tak dá nazvat. A pochopitelně často souvisí s uvažováním samotného autora. Dalibor Chatrný měl dlouho atelier nedaleko mého pracoviště, byli jsme životními přáteli. Adriena Šimotová mi volávala skoro obden a Dezider Toth se po přestěhování z rodného Slovenska stal mým dobrým sousedem. Vendula Chalánková a spol. má atelier kousek od mého domu. Naprostou většinu mých kamarádů tvoří výtvarníci. Pojí nás podobný pohled na svět, ale také láska k hudbě. Jsem muzikolog, konkrétně je moje profesní stránka spojena s Leošem Janáčkem, v jehož památníku připravuji výtvarné výstavy. Pokud vnímáte na určité úrovni hudbu, vnímáte osobitým způsobem i výtvarné umění. Nejšťastněji se cítím, když si doma pustím Janáčka či Bacha a pozoruji výtvarný svět kolem mě. Je pro mě strašně důležité žít obklopen uměním, osobně to přesto nenazývám sběratelství.
Má sbírka obrazů a kreseb začala vznikat v roce 2012 a je pečlivě vybíranou kolekcí děl ze současného umění především od českých a částečně německých umělců z řad studentů vyšších ročníků uměleckých škol nebo jejich absolventů. Sbírka má průvodní téma a tím je motiv Cesty. Ať již nějakým způsobem zajímavé fyzicky vyobrazené nebo pomyslné. Symbol Cesty je pro mě jako sběratele velmi důležitý, protože má úzkou souvislost s mým přístupem k životu v jeho jednotlivých fázích. Sbírka je rozdělena do pěti hlavních okruhů: 1. Počátek, 2. Příprava a váhání, 3. Přes překážky, 4. Nové světy 5. Zánik. Nechal jsem si vytvořit i logo sbírky od profesionální knižní ilustrátorky. Je pro mě také velmi důležité vedle samotného uměleckého díla se znát osobně s umělci, které rád opakovaně navštěvuji. Myslím si, že sbírání pak nabírá úplně jiný rozměr a jako sběratel získávám mnohem hlubší pochopení a kontext umělcovy tvorby. Někdy kolem roku 2018 jsem si uvědomil, že u mě začal převažovat více mecenášský přístup než pouhé sbírání umění. Je to skvělé pomáhat mladým umělcům a zároveň se aspoň malou měrou podílet na podpoře vizuální kultury.
(Zakladatelé Kunsthalle Praha a The Pudil Family Foundation)
Ani já ani moje žena Pavlína jsme se nenarodili do rodiny sběratelů nebo umělců, a tak jsme si cestu k umění hledali sami. Z počátku jsme chtěli prostor, v němž žijeme, zaplnit uměním. Jako první jsme si domů koupili obraz jedné méně známé slovenské autorky, začali jsme jezdit po veletrzích i na výstavy současného umění po Evropě. Navštěvovali jsme aukční domy a když se nám něco líbilo, koupili jsme to. Postupně jsme začali sbírat nejen věci, které jsme si chtěli někam umístit v domě, ale i ty, které spolu nějakým způsobem souvisely. Tato spojení jsme postupně rozšiřovali, až jsme si po čase uvědomili, že to, co máme, už je sbírka. Dnes už je naše sběratelská činnost samozřejmě dost zaměřená na to, abychom podporovali jistou komplexnost sbírky, nikoliv jen kupovali, co se nám líbí. Misí naší rodinné nadace The Pudil Family Foundation je ostatně propojovat lokální umění a komunity s mezinárodním uměním a scénami v okolních zemích i po světě. Naplňování této mise odpovídá koncepci naší sbírky, kdy kontextualizujeme díla české linie sbírky s vybranými díly mezinárodní provenience. Podle nás žádná sbírka nedojde do momentu, kdy by její majitel mohl říci, že má všechno, co si kdy přál mít. Stále se totiž objevují díla, která by v naší sbírce mohla fungovat lépe než díla, která tam už jsou. Spoustu věcí si navíc uvědomujete nejen z pohledu dějin umění, ale i z pohledu širších společenských souvislostí. Je to nikdy nekončící proces.
Sbírku jsem založil proto, že jsem chtěl za sebou něco zanechat. Vytvořit něco, co by mě přežilo. Můj obor, tedy reklama a marketing, je ze své podstaty pomíjivý. Uvědomil jsem si, že sbírku chci postavit na tom, že umělce budu znát osobně. Budu se s nimi potkávat a budu aktivní v jejich tvorbě. Ale vzhledem k tomu, že souzním s malbou realistickou (ne abstraktní nebo konceptuální), těžko jsem hledal autory, kteří by mě zaujali. V roce 2005 jsem se však díky Milanovi Knížákovi potkal s profesorem Zdeňkem Beranem. A jeho tvorba, vlastně celá jeho škola, byly právě to, co jsem hledal. Později jsem při návštěvách AVU poznal i jeho žáky. Také od nich jsem postupně začal kupovat jejich ranou a pozdější tvorbu. Od té doby formuji svoji druhou sbírku. Ta první obsahuje díla starých mistrů a obrazy, které se mi líbí a mám je rád bez toho, že bych doufal v její zhodnocení – například sbírku ženských aktů a ženských postav autorů od 19. století až do čtyřicátých let minulého století. Již od dětství jsem měl touhu žít v prostředí rodiny z první republiky. Oslovuje mě interiér bytu, který evokuje tuto epochu – od nábytku, obrazů až po sbírky umění. Sběratelství pro mě patří k prvorepublikové noblese.
Budování sbírky KOOJON navazuje na mou dvacetiletou snahu o vyhledávání a výchovu kreativních talentů pro reklamní byznys, čemuž se věnuji ve své kreativní agentuře Loosers. V roce 2016 jsem se rozhodla podporovat další skupinu talentovaných lidí, tentokrát z oblasti umění. Již šest let monitoruji česko-slovenské umělce a vybírám autorky a autory patřící mezi činné a etablované aktéry místní i mezinárodní scény, kteří se vyjadřují aktuálním uměleckým jazykem vycházejícím z lokálních i mezinárodních impulzů. První čtyři roky jsem na vytipovávání uměleckých děl pracovala sama. Již dva roky je součástí KOOJON týmu zkušený kurátor Pavel Kubesa, který pomáhá systematicky podporovat českou vizuální scénu. Formálně se zaměřujeme především na výběr ucelených sérií, v nichž spatřujeme větší kunsthistorický a umělecký potenciál. Dlouhodobě se snažíme vytvořit historický otisk doby, být funkční platformou, která umožní prezentaci děl prostřednictvím netradičních výstavních formátů a přiblížit současné umění široké veřejnosti.
Moje kolekce je něco jako průvodní jev dlouholetých přátelství, jejich dokladem a záznamem důležitých vztahů s umělci. Nerad o sobě mluvím jako o sběrateli. Já totiž nesbírám, ale mám věci, se kterými žiji, je mi s nimi dobře a dotváří můj svět. Už jako dítě jsem vyrůstal mezi uměním, je to pro mě přirozená součást života. Nedá se tak úplně přesně říct, kdy jsem začal „sbírat“. Jediné, čemu podřizuji výběr je, zda konkrétní dílo souzní s mým pohledem na svět. Je to můj jediný koncept, pokud se to tak dá nazvat. A pochopitelně často souvisí s uvažováním samotného autora. Dalibor Chatrný měl dlouho atelier nedaleko mého pracoviště, byli jsme životními přáteli. Adriena Šimotová mi volávala skoro obden a Dezider Toth se po přestěhování z rodného Slovenska stal mým dobrým sousedem. Vendula Chalánková a spol. má atelier kousek od mého domu. Naprostou většinu mých kamarádů tvoří výtvarníci. Pojí nás podobný pohled na svět, ale také láska k hudbě. Jsem muzikolog, konkrétně je moje profesní stránka spojena s Leošem Janáčkem, v jehož památníku připravuji výtvarné výstavy. Pokud vnímáte na určité úrovni hudbu, vnímáte osobitým způsobem i výtvarné umění. Nejšťastněji se cítím, když si doma pustím Janáčka či Bacha a pozoruji výtvarný svět kolem mě. Je pro mě strašně důležité žít obklopen uměním, osobně to přesto nenazývám sběratelství.
Výsledky ve zkratce
Co představuje umění
(Nejčastější odpovědi – Popište jedním slovem, co pro vás osobně představuje výtvarné umění.)


Emoce vs. peníze
Důležitost hlavních motivů pro nákup uměleckého díla. Čím vyšší hodnota, tím důležitější je daný motiv pro rozhodnutí o koupi. Vlastníky se myslí lidé, kteří mají originální umělecká díla, ale prohlašují o sobě, že nechtějí vytvářet ucelenou sbírku. Sběratelé jsou lidé, kteří o sobě prohlásili, že sbírají umění určitou dobu.
Čím kratší dobu sběratelé sbírají umění, tím menší vliv hraje při rozhodování o nákupu uměleckého díla emocionálního hodnota díla a tím významnější roli hraje hledisko ochrany peněz před inflací.
Sbírky
40 % sběratelů chce vytvořit ucelenou sbírku
TOP 3 Nejčastěji sbíraná/kupovaná díla
1.
České
současné umění
2.
České
poválečné umění
3.
Česká
moderna
Pro současné umění hovoří větší dostupnost, větší výběr ze současných autorů, nižší průměrná cena děl, možnost kontaktu s autory i menší obava z nákupu falz.
Víra v současné umění
TOP 3 Největší investiční potenciál v příštích 5 letech
Sběratelé
- České poválečné umění
- České současné umění
- Česká klasická moderna
Odborníci na umění
- České poválečné umění
- České současné umění
- Česká meziválečná avantgarda
Prodejci umění
- České současné umění
- Česká moderna
- České poválečné umění
On-line nákupy vedou
Nejčastější cena za jedno dílo
(V jaké hodnotě (za jedno dílo) nejčastěji nakupujete umělecká díla?)
100 tisíc korun a méně za jedno dílo
NFT nevzbuzuje důvěru
Čím víc vědí, tím méně věří
Falza jako strašák
Tři kroky ke zlepšení trhu s uměním
1.
Rozvoj moderních technologií na trhu s uměním
2.
Lepší přístup
ke statistikám
z trhu
3.